Ráno vždy počítám, jestli doběhnou všechny čtyři, večer opět přepočítávám. A když jsou všechny, svět je v pořádku. Když nejsou, něco je jinak...
Někdy večer, když na ně zapomenu, drápou se do venkovních dveří a věší se na jejich okénko. Nebo skáčou ze stříšky s ohlušující ránou na náš okenní parapet. Co je to? Ptá se malý vnouček. Ale, jen kočička. A znovu prásk! prásk! Kočička? Zeptá se klouček, malý to vnouček. Asi ano, doufám, že na okenní parapet neskočil třeba slon. Protože i tak to někdy zní.
V kuchyni pod nohami proběhla myšička. I jdu pro ty dravce, aby s tím něco udělaly. Kočka si lehne, opře hlavičku o packy a dělá, že něco dělá. Ale výsledek je nulový. A když jí zpitomělá nevědoucí a nic netušící myšička proběhne kolem paciček, jen lenivě jednu z nich vztáhne směrem k ní a udiveně se na mne zakouká, co to jako má být. Ale když zavřu dveře, a nechám ji samotnou, je patrně náhle pánem situace ona, a i s myší se dere ven.
Nechtěla bych být myšičkou v prackách koček ani za nic. I když - někdy si tak v prackách světa i připadám.
Tož takové to je.
Myšička? Zeptá se vnouček. Ano.
Kočička a myšička.
Je dobře, že o tom, co dělají, nemá ještě tušení... napadne mě. Je občas dobré být dítětem.
Otázky páté, na skripta zaměřené:
1. Jak chápete postmoderní svět a jeho symptomy circumambulantio a panem et circences?
2. Kdo řekl, že bloudíme dnes domem světa? Že jsme bezdomovci ve svých vlastních domovech?
3. A proč to?
1 komentář:
1. S prohlubováním našeho poznání, kdy nacházíme další a další nekončící úrovně bytí, si člověk uvědomuje, že svět je nepoznatelý. Tím se mu zhroutil svět pod nohama a on se ocitl v prázdnotě, neboť už nemá pevný bod v prostoru. Svět je najednou cizí místo, kterému člověk nerozumí. Z toho vyplývá symptom circumambulantio - naše konvergence k pravdě se mění na divergenci, kroužíme kolem pravdy a ne a ne ji dosáhnout. Pravda může být krutá a můžeme se radovat, že ji nedosáhneme. Ono to ale může i znamenat, že jsme již tak blízko pravdy, že ji dalším naším krokem překročíme, protože je ten krok až moc hrubý a dlouhý. Další symtom, panem et circenses – chléb a hry – lze možná vysvětlit tak, že plabs nechce znát pravdu, ale mít se dobře materiálně a dobře se bavit. Jedinců, kteří posouvají vědění lidstva je ve skutečnosti nemnoho.
2. M. Heidegger řekl, že bloudíme domem světa.
3. Proč to? Svět nemá jané ukazatele a rozcestníky a my hledáme cestu labyrintem, která vede jen k propasti (Komenský).
Míla Pravda
Okomentovat