Novoroční

Na co si připít?
Na štěstí, na zdraví,
na lásku,
na život,
na trvání, které nikdy nekončí

připíjím na zář
v tvých očích

Dolce far niente

Tak zase se blíží konec roku.
Tady toto období, přiznám se, vůbec nemám ráda. Myslím to povánoční.
Proč? Protože je smutno - Vánoce tak brzy končí a jou fuč a za chvíli vstup do nového roku, kdy ten starý už je také v nenávratnu. Vždyť to je vlastně úplně smutné období.
A pak tento čas nemám ráda také kvůli tomu, že se mi najednou nic nechce. A nejhorší je to, že se mi nechce zažívat ani to, že se mi nechce. A přitom mám práce nad hlavu. Ale nechce se mi, tak se z donucení nudím a jsem nervózní z toho, že se nudím, když se nudit nemám a že vlastně na nudu nemám čas, tak proč ji mám a proč něco nedělám.
Rozumíte tomu divnému stavu? Naštěstí toto mívám jen o Vánocích a po nich. Mít to pořád, tak jsem v blázinci.
Dolce far niente - sladké nicnedělání - to asi fakt není nic pro mne...

Sny od Vánoc do Tří králů

Prý - říkávali a věřili tomu naši předkové - všechny sny, které se nám zdají v období od Štědrého dne až po Tři krále, jsou prorocké a splní se.
Tak nevím, mně se zatím nic nezdálo. Ach jo. Je toho tolik, tak málo je času? (a to tak nemám ráda tu větu: nemám čas!), až mám pocit, že nemám čas už ani na sny. Nedostávají se. A to ani ty reálně nereálné při plném vědomí, ani ty v bdění a ve spánku. Prostě nejsou.
Ale jak říkají někteří filosofové, bez snů a snění se žít nedá.
Tak je přeji aspoň vám. Snad se vám v noci zdají sny, které stojí za to, aby se splnily,
a snad ve svém bdělém snění je vám na světě fajn.
Protože to stojí za to....

Ježíšek

Již za chvíli, již zítra ráno, to je za několik málo hodin, se probudíme do Štědrého dne.
Kapr je přichystaný, těsto na vánočku kyne, hrách je namočený ve vodě...
Ještě teď zabalit dárky.
Dělávám to tak už dlouhá léta.
Setkávám se při tom balení dárků s Ježíškem.
Přichází, sedne si vedle mne, miminko jedno prťavé, a kouká na mne, jak se plichtím s tím balením....
Jsou to krásné okamžiky a téměř je mám nejradši.
Dlouho a ráda takto s Ježíškemn pobývám.
Chodívám spát v tu předštědrovečerní noc někdy až nad ránem...
Ale je to ta chvíle, na kterou se celý rok těším.

Přeji vám všem také takové chvíle, kdy se těšení naplní skutečností,
která je krásná a nebolí....

a ještě....

A ještě.
Podívala jsem se na statistiky přístupu na tyto stránky. A je to zvláštní - jste tady.
V tom předvánočním shonu, spěchu, najdou se lidé, kteří si otevřou tento blog.
Je to docela milé a je to hezký dárek od vás, co tady jste, pro mne, aniž to víte.
Moc děkuji....

kdo je za dveřmi?

Vánoce.
Už jsou za dveřmi.
Pedstavte si - někdo klepe, zvoní, chce k vám dovnitř, do vašeho bytu, domku, prostě tam, kde jste sami sebou, protože jste tam doma,
a vy to zvonění, klepání, bušení na dveře slyšíte
a tak jdete a beze strachu otevřete.
A ono tam jsou - Vánoce!

Přijdou, ať je čekáte či ne
prostě si zazvoní,
neptají se, jestli jste už připraveni
jsou tady...

Intermezzo jen tak

Někdy je smutno po lidech.
Představuji si, jak někdy možná až smutno je tomu, kdo je sám.
A tak se dívám do tváří,
které jsou samotné,
a srdce mně bolí při pomyšlení,
jak umí bolet svět.

Možná je lepší nevědět...