Prý - říkávali a věřili tomu naši předkové - všechny sny, které se nám zdají v období od Štědrého dne až po Tři krále, jsou prorocké a splní se.
Tak nevím, mně se zatím nic nezdálo. Ach jo. Je toho tolik, tak málo je času? (a to tak nemám ráda tu větu: nemám čas!), až mám pocit, že nemám čas už ani na sny. Nedostávají se. A to ani ty reálně nereálné při plném vědomí, ani ty v bdění a ve spánku. Prostě nejsou.
Ale jak říkají někteří filosofové, bez snů a snění se žít nedá.
Tak je přeji aspoň vám. Snad se vám v noci zdají sny, které stojí za to, aby se splnily,
a snad ve svém bdělém snění je vám na světě fajn.
Protože to stojí za to....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Sny jsou tou nejkrásnější věcí, která každého z nás drží mimo realitu a dovoluje se stát vším, čím si netroufáme být v reálném světě...
Závodníkem formule F1, andělem, pilotem, ptákem. Prot mám sny ráda a přeji všem, aby je sny provázely po celý rok a byly naplněny láskou, nadějí a radostí!
Krásný svatoštěpánský den,
Jindra Planková
Zdravím paní Prokešová. O tomto čase se mi zdál prazvláštní sen. Narodil se nám ten Petřík, ležím v nemocnici a celou noc se mi zdálo, že ho kojím. Bylo to neuvěřitelné setkání mého a manželového já se mnou a já si to "po dlouhé době" téměř po 10 letech užívala plnými doušky.(to, co mi v prvním manželství nevyšlo u Báry). Z ničeho nic tam vtrhl na návštěvu neorvalý hlučný manžel s osmiletým rozmazleným synem za "protiležící" po porodu a ten syn mi shodil na zem vyžehlené Petříkovy dupačky s košilkou a já mu v zuřivosti vrazila facku. Ihned vypadli. :-) A pak mi Petřík zmizel a já zpanikařila a šla se zeptat sestřičky: "Sestři, vy jste mi vzali Barunku?" A ta sestra na to. "Paní B. musíte si hlídat své děti :-))." V tu chvíli vstával manžel do práce a já jsem byla rovněž vzhůru. Akorát se ten sen načasoval, aby skončil. Hm, říkám si, že to podvědomí a minulost se někdy pojí s přítomností a radostným očekáváním do budoucnosti a je to tak pěkné. Moc se na něj těšíme. Zdraví Petra.
Okomentovat