Voda nám stoupá.
Nevím, jak vy ostatní, kdo čtete tyto řádky, ale já vodu mïluji. A naši nedalekou řeku Odru obzvlášť.
Někdy mě ale děsí. To, když si usmyslí, že se tak trošku protáhne a že se drobet rozvodní a že jí její vlastní koryto už nestačí.
Tak jako dnes. A možná i zítra.
A protože jsem zažila povodeň roku 1997, tak se bojím.
A nejen trochu, ale moc.
Takže deštíčku ustaň, a ty řeko přestaň....
ukazovat, kdo je pánem a vládcem přírody.
Že člověk to není, to už víme...
4 komentáře:
Dobrý večer,
taky doufám, že se zastaví déšť i když jsem osobně povodněmi postižena nebyla, ale stačí to co člověk vidí..
Příroda nám dává znát, kdo je tady pánem...
A co naše putování :-)...?
Krásné dny přeji a co nejdříve sluníčko :-)
L.K.
I já se přidávám k přání brzkého sluníčka! Opatrujte se ;-)
D.N.
Dobrý večer, také mám vodu ráda, ale ne ve svém domě, hlavně sklepě. Olše je na svém stoletém maximu a je to znát. Včera večer se naše pracně vypěstované domácí brambory začaly učit plavat, nepoznala jsem ale, o jaký styl se jednalo. Že by kraul? Mezi nimi se pro zpestření proháněly zavařovací sklenice. O půlnoci jim tu volnost zarazili přivolaní hasiči, ale to jen na pár hodin. Až do rána a dnes celý den čerpáme vodu, ale ona tam pořád je. Podle předpovědí počasí i nějakou dobu ještě bude. Můj 85letý otec, který se v tomto domě narodil, nepamatuje, že by se u nás ve sklepě někdy objevila voda. Povodně v roce 1997 se nás ani nedotkly. Tak se také díváme se strachem k obloze a doufáme...
A.W.
Z toho, co si tady čtu, mi běhá mráz po zádech. Na všechny myslím a držím všechny palečky!!! I.P.
Okomentovat