27. 10. 2010

Někdy

Někdy se ráno probudíte, a světe div se, ani nevíte proč, a máte radost.
Třeba včera ráno se v kaluži před domem koupal kos. Byla to pěkná podívaná, jak si čechral pírka...
Někdy stačí k životu i takové maličkosti.
Třeba i spadané listí na chodníku, patrně nechtěně tančící ve větru. Jejich tanec také stojí za - no za pocit, že je na světě krásně.
A pak přijdete do práce, a tam samí lidi (ještě aby nebyli), a samá práce (ještě aby nebyla), a samý shon (protože nuda by byla k ničemu) a vy zjistíte, že i proto je na světě fajn.
Ale někdy se těším na sobotu a neděli, protože to jsou dny, kdy mám pocit, že nikdo na mne nemůže. A i ten pocit, že může či nemůže, že tedy někomu jste potřební a pak ve chvílích volna k nepotřebě - i tento pocit není až tak zahození.
Takže někdy můžeme mít i radost, třeba jen tak, jen proto, že ta radost je. A že jsme.
Taky vám ten pocit přeji zažívat, pokud možno co nejčastěji. Už jen proto, ať v tom nejsem sama :-)

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ten pocit znám moc dobře, a ačkoli podzim nepatří mezi má oblibená roční období, letošní rok žasnu nad barvami, slunečními paprsky a prostě vším. Mám pocit, že potom náročném půlroce je vše tak krásné, a že skutečně stojí za to žít .. Helena