Sedím si tak na bobku,
na kraji dálnice,
přijede autíčko,
nebudu zde více...
Jak si kdo ustele,
ne vždy si tak lehne,
občas nám to
nějaký trouba
přestele,
neléháme pak
do své postele
Žijeme ve světě divném
láska nás však drží
pevně za ruku
to jen v ní
vidíme záruku
divného světa
po kterém je veta
Hledala jsem sebe
potkala však tebe
zázrak zázraků
jsi mé nebe
Tneberte vážně, to je jen důsledek přetažení mozku. Tak ať z toho taky něco máte :-)
Vrabčáček v kaluži
je teď můj pán
symbol smíchu a dětství
radostí obsypán
Zkoušky, škola, zápočty
to je velký div
v srdci klid tak mít
o světě si snít
dobrém
a ne hloupém
být tak filosofem
Raději už končím
ať vás nezaskočím
myšlenečkou divnou
že mám mysl zjihlou
pěkný den,
mp
14. 6. 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
A nemáte ještě nějakou básničku?
Už máte alespoň vyhlídku, že za chvíli opustíte zápočty, seminárky, státnice a zkoušky a sednete si na bobek,
někam na louku anebo k lesu,
a tam obdivovat veverku,
krásu vřesu,
mravence jak nese kládu k lesu,
motýla,
který si Vás splete s kytkou...
...Až ta vyhlídka se stane skutečností,
...KRÁSNÉ PRÁZDNINY..
Okomentovat