Chápete, jak si to pěkně šlapkáme cestou - necestou, a to dokonce tak, že už za chvíli budeme v cíli naší poutě?
Vždycky to všechno tak rychle uteče. A vždy, když se rozhodnu "putovat", utíkají pak dny ještě rychleji.
Ani nevím jak, a divím se, že se blížíme ke konci. K čemuž se při otázkách nad dvacet vždy už blížíme :-)
Kolik tak asi máme za sebou kilometrů? A jaká byla naše cesta? Šli jsme si to pořád po rovince, nebo také do kopce, z kopce...? Kráčeli jsme si zvolna a pomalu, nebo také někdy běželi? Nebo dokonce utíkali? A svítilo nám do toho vždy jen sluníčko, nebo také pršelo? Nebo bylo i větrno? A bouřka? A průtrž mračen? Byla cestou taky?
Pokud ano, máme to téměř za sebou. Sedneme si do trávy a spočineme. Zavřeme oči,
a zamyslíme se nad svou poutí....
Otázky č. 21 vzpomínkové:
Už víte, co je tohu-vabohu?
Jak rozumíte výroku, že člověk je propast propastí?
Myslíte si také, že tam, kde jsou naše poklady, tam je i naše srdce?
Dokázali byste uvést, které otázky na vás působily volněji a pomaleji, které byly poněkud větrné, bouřkové, u kterých jste měli pocit, že se vlečete udýcháni do kopce a při kterých jste poskakovali z kopce dolů?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat