Okny své lásky prý vidíme svět.
Ti, kdo nás vedou životem, nám ta okna možná otevírají dokořán;nebo jen do půlky. Nebo jen pootevřou.
Někdy je zabouchnou.
A tak je láska někdy ukrytá - zabouchnutá - udusaná, skrytá, nerozvíjející se
někde v hloubce nás samotných.
ale ani ta hloubka neznamená,
že není...
Otázky č. 17 dětinsky hravé a vážné zároveň:
Je život "jenom" hra?
Je hra svobodná? Je láska svobodou?
A co na to I. Kant a jeho kategorický imperativ?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Láska je v nás pořád. My sami máme uvnitř sebe ukrytého největšího přítele ;) Ale musíme ho v sobě objevit a někdy to trvá i léta :)
Okomentovat