26. 4. 2017

Štěstí (?)

Děti.
Asi to nejdražší, co máme. Bez nadsázky.
Smysl života.
Štěstí.
Ale je to složité. Každé štěstí je spojeno - jak již říkal sv. Augustin - se strachem, že o to štěstí přijdeme. Takže nemůžeme být zase až tak šťastní.
Štěstí je tak vratké, že ho můžeme ztratit během jednoho okamžiku.

Ale jak jsem říkala na jedné z přednášek  - četla jsem krásný citát o štěstí. Zněl takto:
Dlouho jsem klepal na bránu štěstí, až se konečně otevřela. A já pochopil, že jsem klepal zevnitř... (Rumi)

Otázky šestnácté:
Je štěstí muž-ka jenom zlatá?
Jaké jsou podle Vás dnešní děti? Jsou jiné, než bývaly v minulosti?

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

… jsme permanentně šťastní, jen to uvědomování…
Život přijímám jako plynoucí řeku a pokud se touha z těch břehů nevyleje a ta láska bude stále kam dávat, budu spokojená.
Nevyschne-li…všechny překážky budou schůdnější, přebolí všechny neshody i ztráty. A pak je tady ještě slunce, stromy,hudba…uff tady toho je

Přítel, kamarád, milenec, manžel v jednom, muž je štěstí a ta přítelkyně, kamarádka, milenka, manželka v jednom je tou „zlatou muškou“.)

Nejsou jiné, děti jsou dokonalé, když si uvědomíme kolik vjemů od prvního dne musí ve svých hlavičkách zpracovat…jen vědět co jim předávat a jakým způsobem.
Vzděláváme se celý život.
Rodiče by se měli zklidnit a vynaložit ten čas strávený s dětmi, vulgarismy a pomlouvání ostatních rodičů odstranit, protože vše přenášejí děti do školky a dokáže to neskutečně ubližovat. Děti žádnou špatnost do školky nebo na hřiště nepřinesou, chovají-li se k sobě doma slušně.
Dítě umí neskutečným způsobem rodiče podpořit, rodiče by však museli chtít naslouchat.
Naslouchat si navzájem je podpora celoživotní, mezi partnery i mezi dětmi.
Obšírné a složité téma.
Víte, máme všeho přemíru a když nemáme sociálka zajistí. Nevážíme si jeden druhého, věcí ani peněž.
Možná by stačilo si s partnerem i dětmi více hrát. Podněty ke sportu, kreslení, hudbě, divadlu…jak jinak poznat k čemu dítě inklinuje nejvíc.
Někteří rodiče: „Nemám čas.“
Není to pravdou.
Naučit se s partnerem vycházet a žít. Pomáhat si, nezneužívat, nevydírat, nepředělávat, nevymlouvat se, nelitovat se, pak možná nebude tolik rozvodů.
Uvědomit si co je teď nejdůležitější, jestli přehršel hraček, hadříků, botů, auto, dům, stále nové vybavení domácnosti, dovolené, kavárna, posilovna, neustálé uklízení nebo vyběhnou každý den s prckem ven do lesů, na hřiště, ukázat mu jak se běhá…
Nepotřebujeme psychology, potřebujeme učit se žít, aby se partneři nevzdalovali, ale sbližovali a stále hledali ty schůdné cesty.
Vytrvat a prožít se k tomu úžasnému rodinnému životu.
Umíme, když chceme oba.)
Prckové nebudou utrápení svými rodiči, budou vědět o čem je život i když se rodiče pohádají, dají to zase do pořádku a společně se budou smát.
Jako děti na pískovišti, poškádlí se a zase jsou kámoši.
Jo, být dětmi celý životusmívat se na svět i v nemoci.
…na základních školách důkladnou rodinnou výchovu od první třídy s aktivními učiteli, kteří budou mít dětem i rodičům co předávat.
Když slyším rodinného kouče, že děti jsou rády, když mají dvě rodiny po rozchodu rodičů, není to pravda. Spousta manželství je rozvedena z neznalosti, rozmaru, chtění. Ženám i mužům se předkládá model, že rozvod není problém, je moderní doba. Buďte samostatné…ale on má každý jiný úhel pohledu,kolikrát ani nepochopí o čem je řeč, každá mince má dvě strany.
Všechno rychle vzdávají, aniž by něco prožili.
Při rozchodu oba uražení, křičí, sprostá slova lítaj a v tom všem dítě. Stačí jeden seminář špatně pochopený a ženská si řekne, končím, jdu pryč. Usmíření, ekonomický a hlavně duševní dopad je tabu.
A co děti mají si s kým povídat?
Kolikrát se dozvíme až za několik let, jak to ublížilo dítěti, někdy i problémy se zakládáním vlastní rodiny, celoživotní trauma, které nikdy nepřiznalo. Nechtělo přidělávat starosti nebo si dokonce myslelo, že se máma s tátou rozešli kvůli němu. A nemá model, vzor, co všechno by měla rodina vzládnout.
Jsme různí a jen ti silnější to zvládnou bez úhony, možná.
Děti nepotřebují psychoterapeuty, potřebují vlídnost, pochopení, naslouchání, hravost obou rodičů.

Pan doktor Matějček věděl mnoho poučného.)

Jak krásně je ve škole, když učitelé vycházejí s rodiči dětí a nemusí řešit jejich rodinné problémy.