Honěni časem

Někdy jsme časem doslova honěni.
Jde nám v patách.
A co kdyby šel, žene nás.
A my před ním nikam neutečeme.

Čas je něco, co mě někdy děsí. A z filosofického hlediska, tím, že není, mě naplňuje naprostou bezradností. Jsme v čase, ale zároveň v něm nejsme.
Nejsme v minulosti, ani v přítomnosti, ani v budoucnosti, prý jen tak na špičce okamžiku. A nevím jak vás, mě děsí být jen tak někde na špičce...
V bezčasí.


Otázky už tedy putovní třinácté: 
Máte nějaká vlastní pojetí dítěte?
A které z těch mnou nastíněných ve skriptech se Vám samotným nejvíce zamlouvá? A proč?
A co čas? Také Vás děsí?