Byla dvě. Taková krásná, letní, koťátka.
Bylo s nimi plno radosti. Jak se proháněly po dvorku, hrály si, jak se k sobě tiskly na stříšce za oknem.
Každé ráno jsem kontrolovala, jestli tady ještě jsou. Byly.
Ale toto sobotní ráno se stalo, čeho jsem se obávala. Ráno k oknu přišlo už jen to jedno. Druhé koťátko nikde.
Prošla jsem celou zahradu, ulici, volala...
protože náš domek je takřka bermudský trojúhleník na mizení koťat, ještě jsem jim raději ani nedala jméno, aby mi nebylo až tak líto, když se opět ztratí.
A stalo se. Nepřišlo. Prostě najednou, během noci zmizelo, a není.
To druhé chodí teď všude samo, a taky hledá a čeká (?), že se jeho dvojče vrátí.
Nebo kdo ví...
Je samo.
Tak jsem se rozhodla, že, pokud vám to nebude vadit, půjde s námi :-)
Třetí putovní otázky:
Je filosofie o lásce k moudrosti nebo o moudrosti z lásky? Co si myslíte?
A jak je na tom filosofie výchovy? Do kterého "ranku" filosofie spadá? Proč filosofie a výchova, proč výchova a filosofie? V jakém světě obojí probíhá?
Otázky pro kočku: Nejsou lidé také taková malá smutná opuštěná koťátka??
Žádné komentáře:
Okomentovat