27. 11. 2017

to něco

Tak u nás v noci nasněžilo.
To něco malé bílé pokojně padá k zemi, pocukrovává okolní svět, skrývá předchozí bahno a zeschlé listí, a padá a padá. Krása pohledět.
Naše dvě kočičky zažívají toto "něco bílého" poprvé ve svém kočičím životě.
Koukají na mě a třesou se jim tlapičky.
Zvedají je do vzduchu, zatřesou s nimi, aby je to bílé na nich nestudilo, a pak najednou vesele poskakují a lehnou si do té bílé studené přikrývky.
Jako děti... a teď nevím, jsou koťata jako děti nebo děti jako koťata?

A všichni mí nejbližší už tak nějak "blbnou" s Vánocemi. Prý - už máš něco napečeno? Ne. A kdy to budeš dělat? Nevím...
A mám najednou pocit, že je strašně málo času.
Ach jo.


Otázky čtrnácté putovní: 
Co pro Vás samotné znamená čekání na Vánoce? Tato doba jako taková? Čím je ve Vašem životě?
Je spojena  s láskou?
A co na to vše "logika srdce?" Jsou koťata jako děti nebo děti jako koťata?

Kočiček se dnes neptám, mají svých otázek patrně samy pro dnešek dost...

Žádné komentáře: