Tak u nás v noci nasněžilo.
To něco malé bílé pokojně padá k zemi, pocukrovává okolní svět, skrývá předchozí bahno a zeschlé listí, a padá a padá. Krása pohledět.
Naše dvě kočičky zažívají toto "něco bílého" poprvé ve svém kočičím životě.
Koukají na mě a třesou se jim tlapičky.
Zvedají je do vzduchu, zatřesou s nimi, aby je to bílé na nich nestudilo, a pak najednou vesele poskakují a lehnou si do té bílé studené přikrývky.
Jako děti... a teď nevím, jsou koťata jako děti nebo děti jako koťata?
A všichni mí nejbližší už tak nějak "blbnou" s Vánocemi. Prý - už máš něco napečeno? Ne. A kdy to budeš dělat? Nevím...
A mám najednou pocit, že je strašně málo času.
Ach jo.
Otázky čtrnácté putovní:
Co pro Vás samotné znamená čekání na Vánoce? Tato doba jako taková? Čím je ve Vašem životě?
Je spojena s láskou?
A co na to vše "logika srdce?" Jsou koťata jako děti nebo děti jako koťata?
Kočiček se dnes neptám, mají svých otázek patrně samy pro dnešek dost...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat