Tato noc je pro mne "Ježíškova" noc. Už léta, opravdu už léta, balím o této noci dárky. A přichází Ježíšek, sedíme spolu u jednoho stolu, povídáme si, vymýšlíme básničky na dárečky. Obvykle se k tomuto peče v troubě i vánočka, která provoní celý domek.
Taková krásná předvánocční noc.
Zítra nás ještě čeká zdobení stromečku a Betlému.
A Vánoce mohou přijít.
A pak už zase nebudou.
Nejkrásnější je to čekání...
Vlastně vše v životě je neustálým čekáním. Jsme lidé na "čekané." Čekáme. Život samotný je čekáním.
Na co vlastně čekáme?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Myslím,že nepatřím mezi lidi,kteří pořád na něco čekají.Jsem realista a beru život takový jaký je.Když se věci ,touhy vydaří,mám z toho radost,když to nejde,hledám způsoby jak to půjde.Většinou to vychází,ale nechci to zakřiknout.
Okomentovat