Přiznám se, ale aby to neznělo moc pateticky - mám ráda tento život, tento svět.
Mám ráda rána, kdy kokrhá náš kohoutek, koťata se drápou po okně v tušení blízké potravy,
koně zaržávají ve stáji u nás ve stodole,
ptáci na bidýlku v naší jídelně si něco špitají
a možná nějaká zatoulaná myš nám rejdí ve spíži
a venku nad zahradou krákorá hejno vran (nebo havranů?)
A děda, můj otec, vaří ranní kávu k naší společné snídani.
Ano, mám ráda tento svět, a slovy Komenského, chtěla bych ho takto i na věky...
Otázka putovní dvacátá šestá:
Putujete tímto světem rádi?
A dotěrná otázka: chtěli byste toto takto na věky? (Napadlo vás to vůbec někdy? :-))
A otázka pro kočku:
Už pečete vánočku?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat