Každá facka prý letí světem, pokud nedopadne na tvář, která jí odpustí.
Zvláštní věta. Zvláštní představa.
A otázka - proč jako?
Proč facka letí, střídá a dopadá na tváře, a svůj let dokončí jen tam, kde je jí odpuštěno? Kde někdo řekne - tak jo, budiž, bolelo to, ale fajn, dál už nepoletíš, odpuštěno, zlo zničeno?
Lehce se to říká, těžce se to koná.
Vracet facky je docela fajn a máme k tomu přirozené tendence.
Říci jí -nevadí - je již o něčem jiném.
O čem tak asi?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Pokud mám hodnotit facku,myslím,že i ta má v životě smysl.Nemyslím jako nástroj týrání,ale jako impuls,že se překročily mantinely pravidel.Každý z nás ji určitě dostal a ještě dostane,jen forma podání se různí.Pokud si uvědomíme co bylo špatně,pak měla smysl.
Okomentovat