"Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud. Hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. A tak jakou mám naději, Panovníku?... (Starý zákon, Žalm 39, 4-7))
Moje oblíbená charakteristika člověka. Pouhý vánek, větříček... a co hluku (a odpadu) nadělá, ten pouhý vánek. A že stojí pevně, to je jen zdání... Jsme jen přeludy. A přelud nezachytíte, neobejmete, nevlastníte, nemáte, neustále uniká... Je a není, není a je. Jen kolem provane.
Provaneme kolem sebe a pak zmizíme druhým i sobě.
Otázky osmé, pohádkově přírodovědně větrné:
1. Být jen pouhým vánkem. Znáte nějaké pohádky nebo říkánky, ve kterých vystupuje vítr? Jakou úlohu vítr v pohádkách většinou má?
2. Země, vzduch, oheň a voda. Proč v tomto výčtu vítr chybí?
3. A abych se zeptala na něco fakt filosofizujícího - proč je člověk chápán jen jako pouhý vánek? Souhlasíte s tímto výrokem?
Žádné komentáře:
Okomentovat