27. 11. 2020

Na počátku 4

 Náš svět. Ten lidský... protože jsou světy různé...

Ten současný je prý postmoderní. Dle profesora Palouše žijeme ve světověku. Dle jiných autorů žijeme v informační společnosti s prvky udržitelného rozvoje.

Uff.

Žijeme s nebem hlavou, s nohama na zemi, s láskou. Co chtít více? Možná pořád sluníčko, pořád radost, pořád štěstí, pořád spokojenost, pořád zdraví. Ale tak nějak takto to ne vždy funguje. To slunce je kolikrát zakryto mraky, z nebe místo slunečních paprsků padají proudy deště, v srdci - v srdcích - je místo radosti smutek, stesk. Neveselo, truchlivo. Něco končí, něco začíná, a my žijeme v tomto kolotoči dnů, dokud se ten náš kolotoč nezastaví. Zvláštní to věc. 


Otázky č. 4.: mýtické, postmoderní, těžké: 

1. Co si myslíte o Prométheovi v souvislosti s postmoderním světem?

2. Co míníme sdělením, že děti jsou oběti boha Molocha?

3. Kterou starověkou báj máte od dětství nejraději? A proč? Souvisí báje a mýty s pojetím současného světa?

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

1. Co si myslíte o Prométheovi v souvislosti s postmoderním světem?

Prométheus, ačkoliv potomek Titánů, byl stvořením nedokonalým, tak jako člověk. Byl odhodlaný pomoci lidstvu, které sám stvořil. Pro jeho blaho obelstil samotného Dia, a tak po 12 generací pykal za svůj čin. Byl přivázán ke skále a sup/orel mu vytrhával játra, které do druhého dne dorůstala.
V postmoderním světě pro mě znamená určitou naději, že takoví lidé existují, takoví, kteří se obětují pro blaho většiny nebo zastávají názor, které stádo oveček nesdílí s ním. Prométheus je tedy NADĚJÍ.

Pojem prométheovský spád znamená, že jeden člověk se druhému naprosto odcizil a zlhostejnil kvůli technice a médiím. Jsme necitlivý, protože jsme zahlceni takovou porcí agrese, zloby, bolesti. Zkrátka jsme si zvykli na tuhle hrůzu, chybí nám ohleduplnost, empatie....LIDSKOST.

Postmodernímu světu chybí středobod - vše je nejasné a nic nemá skutečný řád. Já sama pozoruji, že svět pospíchá neuvěřitelně tepem, lidé nemají dost..my nemáme dost..já.

2. Co míníme sdělením, že děti jsou oběti boha Molocha?

Člověk/rodič obětující pohanskému bohu Molochovi (bůh bohatství a konzumu) své děti, je typický pro svou bezohlednost a zahleděnost do své vlastní individuality a jeho úspěch, prospěch.
Děti jsou oběťmi, rodiče s nimi netráví čas povídáním, jinak řečeno: netráví s nimi čas skoro vůbec. Děti jsou osamocené, koukají do televize, kde je čeká "prométheovský spád".

3. Kterou starověkou báj máte od dětství nejraději? A proč? Souvisí báje a mýty s pojetím současného světa?

V roce 2015 jsem přečetla Sofoklovy tragédie, bylo to skvělé čtení. Každá z nich má svou spojitost, například Král Oidipus je tragédie v čase morové epidemie (soudobá politická situace Cov..: problémy lidských osudů a rozpor mezi povinnostmi vůči zákonům/státu).


Eliška Štefková

Miriam Prokešová řekl(a)...

Dobrý večer,
moc prosím, Vaše odpovědi jsou skvělé, ale trošku mi tady až příliš napovídají ostatním poutníkům, jak odpovídat :-)) Jsem ráda za jakékoliv komentáře, ale pište odpovědi spíše na e-mail: tohu-vabohu@seznam.cz. Moc děkuji :-))))
zdravím,
miriam prokešová

Anonymní řekl(a)...

1. Prométheus přinesl lidem oheň, naději na lepší život. Tím se postavil proti bohům, kteří zde symbolizují přírodní živel. Příroda s námi nemá záměr, pouze existuje. Prométheus byl za to potrestán. Velice mi to přpomíná životní příběh vědkyně Mare Curie-Sklodowské, která svou prací a pílí lidstvu dala první radioaktivní prvek, radium, a za to byla živlem potrestána na životě. Postmoderní svět je charakterizován hledáním sebe sama, v tomto světě je hrdina majákem a pevným bodem v prostoru. Všichni jej obdivujeme, ale být v jeho kůži nechceme.
2. Oběť bohu Molochovi je symbolem obětování toho nejcennějšího co máme pomíjivému mamonu, konzumu a pozlátku.
3. Báje mám rád všechny, nejvíce snad tu o Héraklovi. Hrdina velké síly napravující křivdy a svévůli bohů. Báje a pověsti souvisí s pojetím současného světa prezentací příkladu a vzorce chování. Nicméně tu není klasický souboj dobra a zla, zde si i vyměňují strany. Tím se liší od klasické pohádky, kde dobro vítězí.

Míla Pravda