Uhodily mrazy na náš bědný lid.
Už ani nevím, odkud tato věta vlastně je. Ale při pohledu ven a hlavně při odchodu z domu mě prostě napadá.
Svět vypadá krásně, když je celý v bílém. A mráz je takový jako z pohádky, takový zimně nostalgický z dětských let. Ale do rukou zebe a pálí, a do tváří se vtírá taky pěkně realisticky, žádné nostalgické vzpomínání v tom není.
Naše malé černé kotě vyběhlo k večeru ven z teplíčka někam na zahradu. A pak se někam asi zatoulalo. Celý večer jsem chodila v různých intervalech ke dveřím a volala ho, - marně. Docela jsem se bála, aby se někde neztratilo a neumrzlo, neb je to takové tele, co neví, kudy kam...
Před chvílí mne ale vyděsilo podivné škrábání - a ejhle, kotě se drápalo zvenčí na okenní sklo a očividně chtělo domů.
Teď už tiše spinká na topení a nic zlého mu nehrozí.
Takže venku si může mrznout až praštět, i meluzína ať se klidně s kvílením prohání ve větvech stromů,
a mráz ať si klidně maluje své fantaskní obrazce,
jen když ten, ta nebo to, co chráněno být má, je v bezpečí...
1 komentář:
to moje číča Čočka je každý den i noc se mnou..je ji teplo a pořád ji jen roste bříško!..je to taková kulička s malinkou hlavičkou!Tak ať si koťátko také hový doma. :-) Vaše studentka
Okomentovat