Ach jo. Děje se v poslední době - a hned začátkem roku - strašně moc věcí, až mám pocit, že události kolem ani nestíhám sledovat, natož nějak prožívat :-)
Ale přece jen, jak to tak vše pluje kolem, "něco" ve mně zanechalo docela podivný pocit. Teď budu asi vypadat divně, protože je mnohem více důležitějších a závažnějších věcí v životě, ve světě i ve vesmíru, ale -
viděla jsem oknem na našem schodovém rámu (ani teď nevím, jak se to vlastně jmenuje), kam dávám každé ráno snídani našim nenažraným kočkám, malého černého ptáčka, jak marně klove svým zobáčkem do zmrzlých kousků masa
i slitovala jsem se nad ním, a vsypala mu na to místo zrní. Hmm. Spokojená tím, že jsem sobě i jemu ušetřila cestu ke krmítku, zasedla jsem opět k počítači.
To bylo dopoledne.
K večeru přišel domů z práce manžel a hned ve dveřích mě šokoval otázkou, proč je na schodišti tolik peří...
achich jo
a mi doklaplo,
že jsem ušetřila tomu ptákovi cestu už kamkoliv
a kočičkám potvorám poskytla doplněk stravy
a nejhorší na tom je,
že tomu ptáčkovi to už nikdy nevysvětlím, že v tom nebyla zlá vůle....
1 komentář:
po přečtení příspěvku jsem byla v rozpacích.. nakonec však zvítězil smích.. snad jsem se neprojevila moc krutě, ale vzhledem k náročnosti mého dnešního pracovního dne, jsem to brala jako jistý druh odreagování...
EF
Okomentovat