Možná jsou místa na světě, kde nejsou žádné starosti, ale asi není dobré je až tak moc hledat.
Je to divné, ale asi mám starosti ráda. Když se "odstarají", tak je to fajn pocit.
A ono se vždycky všechno tak nějak "odstará". S námi i bez nás.
Jenže starosti bývají různého typu. Malé, velké, střední, krátkodobé, dlouhodobé, všední i nevšední, náhlé i očekávané, snesitelné i nesnesitelé, milé i nemilé, bolavé i ty nakonec hladící.
A tak ani nevím, jaké jsou momentálně ty moje.
Tak nějak propletené všechny dohromady.
ach jo
5 komentářů:
Dobrý večer. Nemějte starosti.Ono vždycky všechno nějak dopadne.Vždyť sama říkáte, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být líp, ne? Tak se držte, zdravím Vás,
Anna
Ano, máte pravdu. Právě vzdychám u domácího úkolu a dcerka mi povídá:"Jak tě tak vidím.. já nikdy nepůjdu na vysokou!" Musím se smát, není to tak děsné, ale asi děsně vypadám. Tak ji hnedka uklidňuji, že jsem to chtěla a baví mě to :-) Však ony se ty starosti nějak vytříbí.. :-)
Tak jednu bolavou zlomenou starost zrovna mám a už se moc těším na ten fajn pocit, až bude "odstaraná" - i když to bude ještě pár týdnů trvat:( ... snad z toho bude nakonec jen nová zkušenost.
Ano, to je pěkný výraz - starosti jsou od toho, aby byly "odstarány". Pak zůstanou jen zkušenosti :-))
ale někdy si říkám, už aby to bylo.
Moc zdravím,
miriam prokešová
Dobré ráno přeji všem. Říkám si, jaké starosti asi může mít běžný student vysoké školy. Sedí v knihách ponořený do hlubokého myšlení a život mu proklouzává mezi prsty. Co mezi prsty. Mezi vším. Pokud má rodinu stejně jako já, pomalu ji nevidí, protože určitě někde pracuje, aby ji nějakým způsobem uživil.
Člověk si najednou uvědomí: "Hej, ty, no ty, člověče!" "Jako já? Myslíš tím mně?" "Ano, Tebe. Pozastav se. Zamysli se nad běžným životem! Máš jen jeden. Doma máš dítě, které k tobě vzhlíží jako k Pánu Bohu. Začni na něj působit. To dítě tě vnímá. Vidí, že studuješ." A tak si beru ponaučení z přednášek, kterým občas vůbec nerozumím, ale snad se to poddá. Co jiného mi zbývá. A aplikuji je na svém dítěti doma, v práci, vyprávím jim různé příběhy od Vás Pedagogů, a je to strašně fajn. Člověk tím prostě žije. Manžel mi řekne. Ty už nejsi ta, kterou jsem si před rokem bral. Stačil měsíc přednášek a člověk, pakliže má hloubavou mysl, se od základu změnil. Už budu muset končit. Je to fajn, že zde můžeme publikovat naše názory. Děkuju Vám Paní Prokešová. Přeju pěkný den. Petra Bojceňuková
Okomentovat