18. 9. 2011

Vším jsem...

Mám ráda neděle.
Ta dnešní byla vůbec úžasná. Takový teplý a slunečný vstup do babího léta.
Seděla jsem odpoledne na zahradě, čistila a krájela papriky a cítila se jako - no, jak bych to řekla, jako - hospodyňka. Ta, co sklízí plodiny a umí je zavařovat. Faktem je, že jsem to nedělala léta. Letoucí.
"Zavařovací hospodyňkou " jsem tedy asi jen ztěží.
Ono je život někdy vůbec humorný. Jako dítě jsem měla sen. Takový ten dětský, nesplnitelný. Mít vlastního koně. A dnes mi tento sen splnili mé děti - koně máme rovnou tři. A když se mé děti, majitelé těch koní, po nocích někde bloumají, a já se sama tahám s kbelíky vody, aby měli co pít, tedy ne ty děti, o ty už strach nemám, lépe řečeno o jejich pití ne, ale ti koně ve stáji vodu potřebují; tak si matně vzpomínám, o čem jsem že to kdysi snila? O tom, že se prohnu v zádech? Ale do toho mne svým zaržáním ti koně, očividně šťastní, pozdraví. A v té chvíli vím, že sen je sen - který se splnil. Možná ještě hříbátko kdyby bylo, to by byla krása. Ale pšttt, ještě by se splnilo i to, a bude ze mne selka, až já budu velká
:-)))
Ale kdo že to kdysi řekl? Vším jsem byl rád?
Začínám to chápat.
Jen tak ještě vědět, čím a kým vlastně jsem...

Žádné komentáře: