Na světě je někdy veselo a to nemusí být zrovna Silvestra na konci roku. I když, jak už jsem psala, pro mne tento den nikdy nijak veselý nebýval, spíše naopak.
Ale dnes, když jsem se ptala kamarádky, jak ho prožila ona, tak její odpověď byla úžasná: "Jako vždy. Muž seděl zabořený v křesle, zamračený na celý svět, pohroužen do své melancholické deprese :-)."
Takže nejsem sama, kdo to takto prožívá, a to potěší.
A taky další věc hned na začátku nového roku je humorná. Tentokrát to je spjato s mým mužem. Ptá se mě dnes ráno - a kdy budeš péct?
Teď, po Vánocích?
No, koupil jsem ti těsto, hned několik druhů lineckého. Měli to tam zlevněno, tak upečeš, ne? Škoda to nekoupit!
Tak ano, napeču, dám do mražáku, a v prosinci 2012 jako když najdu.
Však i cukroví se dá takto "zavařovat." Nebo zamrazit.
Achich jo.
A pak že na světě je smutno, a neveselo, a krizově...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
My jsme měli toho nejsmutnějšího Silvestra. Umřel nám džungarský křečík po půl roce. Mišutka, tak se jmenoval bílý křečíček s šedým proužkem na hřbetu, ležela pod Barunčinou postelí a já byla ta, co viděla s dcerkou poslední vzdechy malinkého pěticentimetrového drobečka, který za námi chodil, vykouknul z domečku na naše zavolání těma černýma očičkama připomínající hlavičky od špendlíků a otáčel hlavičkou a zajímavě si nás prohlížel, pobíhal nám po těle pod peřinou, vylezl nám na spocené prsty u nohou a hryzal nám nehty. A najednou byla pryč, navíc v posledním dni roku 2011. Něco naprosto nepředstavitelného pro naši Barunku. To bylo řevu, a tak šel manžel do Tesca a naštěstí přivezli to ráno "novou Mišutku" a když se vrátil z nákupu, řekl: "Barunko, podívej co mám?!" Bára přiběhla, otevřela krabičku a co nevidí? Novou béžovou "Mišutku" s hnědým pruhem na zádíčkách a jedním červeným očkem a druhým rubínovým. Tak nám začal Nový rok o něco dřív a ze smutku se stala radost, že jsme přijali nového člena do rodiny.
Dobrý večer, člověk prostě má ta svá zvířátka rád. Třeba jsem si uvědomila, že mi letos poprvé na Silvestra po půlnoci vadily petardy a ohňostroje a že jsem kvůli koňům (ale zcela dobrovolně) prožila první okamžiky ne s lidmi, ale s nimi ve stáji. A říkala jsem si, proč to ti lidé dělají :-)Protože jeden z koní stál úplně strachy tuhý a druhý se točil v boxu dokola a jen třetí kobylka zůstala klidná. a tak jsem tam s nimi byla, aby viděli, že já se nebojím a že není tedy třeba se plašit....
A tak nám začal nový rok. Snad bude pohodový a krásný, když už jsme si ho tak pěkně "odpálili."
Astrologové tvrdí, že zbytečného se budeme zbavovat a potřebné se posílí. Uvidíme. Pro mne byl šťastný.
Znám spoustu lidí, a já mezi ně také patřím, co tráví první minuty Nového roku již řadu let se svými vyděšenými zvířaty. Moji pejsi jsou také první, kterým přeji k Novému roku a až poté se přidávám ke slavícím lidem...:D
Ach jo, Silvestr...povinné veselí, petardy a s nimi zbytečně vyhozené peníze (které přitom nikdo "nemá"), vyplašená zvířata a splašení lidé. Lidé si přejí všichni bez rozdílu hodně štěstí, zdraví, ale přece jen většinu z nás to štěstí během toho dalšího roku nepotká, to spíše nějaká ta nemoc...
A tak můj manžel také seděl u televize (nevím, koho napadlo dát hokej na Silvestra), já seděla u počítače, kde jsem hledala, co všechno může znamenat bulka na krku(kterou jsem objevila asi dvě hodiny před tím půlnočním ejchuchu)- No, bylo to depresivní počteníčko. O půlnoci vstal manžel z kanape a šel mi popřát "to, co se do nového roku přeje", a tím pro nás skončil starý rok a začal ten nový. Jinak žádná změna. Tak si přeji, ať bulka je jen zvětšená uzlina a ať pro lidičky není Silvestr moc nafouknutá bublina.
Okomentovat