Nechci, bráním se tomu, ale rekapituluji.
A přemýšlím o tom slově. Re-ka-pi-tula-ce. Asi to rozděluji blbě, a ono to slovo tím patrně ztrácí smysl.
No jako rekapitulace samotná.
Ale je konec roku (už zase), tak co naplat, vtírá se otázka, jaký byl.
Jako malá jsem vždy o silvestru brečívala smutkem nad uplynulým rokem. Ostatní se bůhví proč veselili. Dnes už nebrečím (nebo že by jo?), a to už mám vrásky, které jsem nemívala.
Ale to slovo rekapitulace mi také kupodivu připomíná dětství. A to tím "tula" někde uprostřed.
Budí to ve mne představu spojení slov "tuli-tani", což jsou slabiky, kterými můj stařičký strýc vyjadřoval svou náklonnost.
"Tuli - tani" říkával a jeho fajfka se nebezpečně houpala nad mou hlavou. On sám nikdy neměl děti, a tak výraz tuli-tani byl pro něj výrazem dětské něhy, příchylnosti, doteku, prostě lásky.
Takže co si do nového roku přát?
Aby to "tuli-tani" bylo vždy tak nějak po ruce, nejen rekapitulace....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat