intermezzo k dnešní noci - jen pro zájemce :-))

Filipojakubská noc nebo-li Valpuržina noc (nebo také keltský Beltaine) je noc plná kouzel a čar. Dnes ji vnímáme především jako „pálení čarodějnic“ v noci před prvním májem. Tato noc je však spojena i s mnohými jinými pradávnými čarovnými rituály, podobně jako noc svatojanská.

Vykuřování čarodějnic

Noc před prvním májem je známa také jako Valpuržina noc, kdy byla moc čarodějnic velice silná. Lidé se čarodějnic samozřejmě báli, protože mohly škodit nejen jim, ale také dobytku, a proto je chtěli vyhnat a jejich moc oslabit. Rituály této noci nebyly spojeny s jejich pálením, jak tomu říkáme dnes, ale zaháněním, přesněji s tzv. „vykuřováním čarodějnic“. Nejednalo se však pouze o tuto noc, vykuřování se připravovalo již několik dní, nejčastěji tři dny předem. Všechny domy byly vykuřovány jalovcem a routou a pořádně vyčištěny. Účinnou „zbraní“ byla svěcená voda, kouř kadidla a hlasité zvuky všeho druhu, především řinčení kovových nástrojů. Vykuřování před čarovnou nocí se provádělo pomocí černě a červeně kropenatého bolehlavu, jalovce, rozmarýny a větviček trnky, které se uschovávaly a prvního května pak zapálily. Muži a chlapci v podvečer práskali na křižovatkách cest biči, zvonili zvonky, rámusili hrnci s pánvemi, ženy nosily kadidelnice. Po rozezvučení kostelních zvonů se zapálily větve připevněné na kůlech a kadidla. Lidé ještě museli nakonec několikrát oběhnout kolem svých stavení, dvorů i vesnice v magickém kruhu. Tak byly čarodějnice vykouřeny a vyhnány ze svých skrýší a nikdo se jejich rejů již nemusel obávat.

Noc před prvním májem a čarovná moc rostlin

Šeřík

Ochranou proti zlému působení čarodějnic byla také snítka střemchy, jak se také někde lidově říkalo šeříku. Věřilo se totiž, že šeřík odhání zlo. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak ho zbavit negativních sil. Původně byl šeřík před stavení a na zahrady vysazován právě proto, aby ochránil majetek před zlými silami čarodějnic.

Přiďkumě

Na Hlučínsku v okolí Ostravy se věřilo, že v noci filipojakubské mají všechny „zelinky“ natrhané před východem slunce zázračnou moc. Dívky hledaly na mezích a stráních „zelinku přiďkumě“, která přivábí každého „synka“ a každá „děvucha“, i kdyby pěkná nebyla, nosí-li ji u sebe, pak se určitě do roka vdá. Zelinka „Přiďkumě“ – přijď ke mně, je pomyslná květina se zázračnou mocí, která kvete pouze o filipojakubské noci. Na filipojakubskou noc si děvčata dělala z dřívek křížečky a pouštěla je po vodě. Podle toho, kam dopluly, se dozvěděla, zda se vdají v místě bydliště nebo tzv. přes pole.

Proč filipojakubská noc?

Této noci se říkávalo také filipojakubská noc podle církevních svátků sv. Filipa a Jakuba. Večer před sv. Filipem a Jakubem se zdobívají na Hlučínsku vrata zelenými haluzkami, a to podle staré pověsti, kdy byli sv. Filip a sv. Jakub na svých cestách chyceni za noci v jednom domě Židy, kteří si ten dům poznačili zelenou větvičkou, aby jej ráno poznali. Ještě téže noci však přišel anděl a stejnou větévku položil za vrata každého stavení. Židé tak ráno nepoznali, ve kterém domě se oba apoštolové ukrývají a tak se jim šťastně podařilo utéct.

Proč Valpuržina noc?

Valpurga byla podle některých tvrzení saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga je také jeden ze staročeských výrazů pro čarodějnici. Údajně to však byla především křesťanská světice z 8. st., která v německých lidových pověrách vystupovala jako ochránkyně před čarodějnicemi a jejich kouzly a nahradila starogermánský svátek příchodu jara a probuzení přírody, slavený v noci z 30. dubna na 1. května. Psal o tom také J. W. Goethe ve Faustovi.

Více k tomuto najdete také zde na blogu v Barevném světě ze dne 30. 4. 2011. Tam jsem to vypsala ještě více!!! :-) a lépe!