Vykročit na cestu by se mělo ráno.
Nebo v noci?
Nebo je to jedno?
Ale staré dávné přísloví říkává, že ráno je moudřejší večera.
Ráno jsme odpočatí, vyspaní, plní síly, plní energie.
Ránem začíná nový den.
Ne nadarmo kdysi zpívala jedna česká zpěvačka, že: "už je tu ráno, slunce jde slavobránou..."
Ne vždy tomu tak ale je.
Bývají i smutná, deštivá, větrná, temná, zamlžená, zasněžená rána. Prostě rána bez slunce, rána nic moc.
Přesto vycházíme na cestu....
Otázky č. 2 zasněné a matoucí:
Mají také lidské dějiny svá rána? (např. ....... období?)
Ve kterém období byl člověk vnímán jakou poutník? A jak?
A víte dnes, kudy životem jdete? Je to Vaše cesta? Váš životní příběh? A jak toto souvisí s filosofií výchovy?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat