Nedělní odpoledne

Nevím jak vy, ale já nemám ráda nedělní odpoledne.
V dětství sice chodívala pravidelně hned po poledni  babička s dědou z maminčiny strany na kafíčko a bábovku, a to ještě šlo. Ale jak se odpoledne nachýlilo, blížil se konec neděle a tím i konec volna... tedy pondělí.
A mi se nikdy nechtělo učit. A bylo mi líto, že neděle končí, a že zase začíná týden, kdy je třeba chodit do školy.
Budete se divit, ale já do školy nerada. Půosbila mi trauma. A učení taky. Až se divím, že ve škole vlastně pořád jsem....
Škola, učení, to vše bralo - bere - svobodu.
A člověk je přitom bytost svobodná.
A putování je přece vždy svobodné....?
Tak proč nějaké "něco", co se musí? Třeba škola?

Je zajímavé, ale taková ta dětská nechuť k nedělním odpoledním ve mne zůstala pořád.
Ještě že dávají vraždy v Midsomeru ...


Otázky 4 nedělní:

Je člověk bytost svobodná? A co to vlastně znamená - být svobodný?
Je svoboda spjata s povinností nebo spíše s nedělním nicneděláním?
Jste svobodní na své cestě?
Víte, kdo zpíval: Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy....?