Naše cesta se pomalu plní poutníky.
Ne vždy víme, s kým to jdeme. Někdy ani netušíme, kdo jde vedle nás, kdo jde před námi, za námi, s námi.
S některými lidmi se jen potkáváme, s některými se pouze míjíme, s některými zažíváme úžasná a nezapomenutelná setkání.
A někdy se jen domníváme, že jdeme jen a tou jedinou cestou, která je jen naše. Protože občas ani netušíme a nevíme, že po ní jdeme vždy ještě s někým, společně. A že tudíž nikdy po ní nejdeme sami.
Jen vždy vědět, s kým to vlastně jdeme....
to je občas problém...
Otázky č. 3 zadumané:
S jakými lidmi se setkáváme? Jak to "řeší" filosofická antropologie?
Mají s tím něco společného paradigmata?
A je toto vše spojeno s ontogenezí lidského vývoje?
A co na to všechno asi říká brouk Pytlík a Ferda mravenec? :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat