Vypadám dneska jak vyoraná myš.
Nebo spíše jak vytopená myš. K tomu, že hrozí z ničeho nic povodně ta vytopená myš asi "sedí" víc.
Ale vlastně - ehm - nevím, jak ta vyoraná či vytopená myš vypadá. Každopádně asi blbě. A každopádně se celkem tak blbě i cítím.
Ještě pořád totiž nejsem na konci našeho putování. A nevím, jak vám všem, co ještě čekáte, říct, jak mě mrzí, že jsem ještě všecky kopečky, lesy a řeky vašich putování nezvládla. Ale už se mi ta cesta krátí. Cíl je snad už v dohlednu, tam někde za povodní za rozbouřenou řekou... :-) a vyplaví mě z vašich názorů a myšlenek s očima podbitýma únavou.
Je prý krásné putovat. Celý náš život je vlastně jedna taková velká krásná pouť. A není důležitý cíl, ale cesta.
Tak pořád ještě jdu.
Ne jako vyoraná či vytopená, ale vcelku jako smutnošťastná myš, která dorazí do cíle co nevidět.
Žádné komentáře:
Okomentovat