Hmm.
Tak jak to vypadá, jsme opět pomalu na začátku semestru.
Tak nějak jsem doma osiřela. Děti jsou porůznu po světě, tak nějak mimo
a mi tady zůstaly jen ty kočky a psi a koně a ptáci a....
podivný pocit smutku v srdci.
To nové perské nadělení v podobě kočky, vypadající jako kříženec sovy a veverky, nedá pokoj a vyžaduje pořád pozornost.
A tak ani nevím, proč smutním, když mám doma mezinárodní fórum. Perskou kočku, hašteřící se s tou britskou, a obě dohromady žárlící na dva maltézáčky a ohrožující kanárka, žebřičku i andulku. Vždyť je tady živo až milo.
Milo a živo.
A přesto ticho a prázdno.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Jsou situace, kdy jsem ráda, že semestr začíná. A je toprávě tato, neboť začínají také Vaše povídáníčka zde na webu. Tak nějak jste mi přes to volno chyběla, Váš humor, slova která pohladí, potěší, slova při kterých zamrazí, nebo které vhání do očí slzy ... neboť to vše k životu patří. HJ
Okomentovat