24. 4. 2013

Co chceme?

Co vlastně v životě chceme?
Prý všichni chceme být především šťastní, protože údajně by nebylo normální, kdybychom šťastní být nechtěli.
Co chceme pro své blízké? Pro ty, které máme rádi? Asi totéž - aby byli šťastní.
Je možné vychovat šťastného člověka? A když ano, jak se to dělá?
A co je to vůbec štěstí? A kdo je šťastný člověk?
Jejdanečky, tak znát odpověď....

Otázky sedmé, těžké a ke štěstí zavádějící:
Co je životní zdatnost?
Souvisí štěstí s Maslowovým (naším) domečkem potřeb?
Myslíte si, že pouze šťastný člověk může vychovat šťastného člověka?
A co Vaše štěstí?

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Nasadila jste mi brouka do hlavy. Můj život sám o sobě, vnímám jako spíše nešťastný, souhra hloupých náhod zapříčinila, že jsem se musela s mnohým vypořádat. Ale paradoxně se cítím šťastna. Ale na druhou stranu, vždy když vyřknu pozitivum mého života nahlas něco se zcela zákonitě zhroutí. Je to jen zákon přitažlivosti? Naučila jsem se štěstí vnímat jako něco tajemného? Je to podobné jako s pověrčivostí? Kdo nám vtloukl do hlavy, že černá kočka přináší smůlu, nebo rozbité zrcadlo? Netrestáme se tak náhodou ve svém životě sami a tím si šlapeme po štěstí? A vychovávat šťastni šťastné? Ne nadarmo se říká, každý svého štěstí strůjce, ale kdo nám to zase vtloukl do hlavy? HJ

Anonymní řekl(a)...

Když se ted připravuju na porod, čtu hodně literatury od Jiřiny Prekopové např. Malý tyran, ale i jiné zajímavé publikace, spíše ty "špatné" určené pro rodiče jako výstrava, čemu by se měli ve výchově vyvarovat, aby byli důslední ve výchově už od narození svého potomka. Potom když už něco zanedbají, je mnohdy pozdě. Divila jsem se, jak je možné, že tyto knihy znají i zdravotní sestry pečující o novorozence, batolata, děti, porodní asistentky a ostatní zdravotnice ale i psychologové a přední psychiatři. Myslela jsem, že se to týká jenom nás učitelů, ale téměř každý člověk je paidagogos a vyprovází a vychovává své nebo "nesvé" dítě po cestě a to, co mu dává, to je vzor. Rodiče jsou nejdůležitější... i sourozenci, ale pedagog vychovatel je snad druhý nejsilnější faktor ve výchově. Ne nadarmo se říká, že do šesti let věku dítěte víte u děcka, kým chce být. Dítě má svou představu...
K tomu, co jsem ale chtěla... zrovna dnes jsem četla, že děti, které nejsou z nějakého důvodu přiloženy okamžitě po porodu (čili i s pupeční šňůrou, jsou ještě od krve) na matku, ztrácí strašně rychle chuť žít. Úplně jsem se zhrozila, protože před deseti lety, kdy jsem rodila dceru, mi ji daly asistentky na hruď až po pěti minutách, kdy jí odstřihli pupeční šňůru, zasvorkovali, umyli, a to v porodnici ještě tento způsob neexistoval. Proč to říkám... Dítě prý je schopno klouzat po matčině hrudi a najít si prsy a přisát se a začít okamžitě sát mlezivo. A tím má "prý vyhráno". Buduje si svoji identitu. Zajímalo by mně, čím to je, že spousta mých známých, třeba i o 6 let starších má deprese a nacházejí se v neustálém bludném kruhu a jsou bezradnými matkami. Kdysi byly porody hrozné. Chudáci my děti... myslím tím svou generaci ... pár depresí jsem zažila a tak si říkám, že jsem ráda, že mně moje maminka odrodila "normálně" ne císařem a dostala mně k sobě po porodu do dvou hodin. Říkám si, že nejsem na tom tak špatně. Co ti ostatní?
K porodům myslím, že ještě české zdravotnictví může více zapracovat tím, že bude přístupnější k bláznivějším návrhům porodů a bude mu dlouho trvat, než si doktoři či asistentky uvědomí, že ty hrdinky jsme my ženy a né ony... že nás nesmí na sálech omezovat...a dopřát nám pro těch pár chvil strávených na porodních sálech co nejvíce možností, jak se samy vypořádat s tou krásnou chvílí "příchodu miminka na svět". Ještě to zdaleka není ono...

Proč se nás na to paní Prokešová ptáte, jaké máme myšlenky, veselé smutné. Je to jedno. Je to dáno dobou, kdy jsme se narodily. Můžeme se snažit nejvíce, jak můžem, ale co nám zbývá, když dnes už je dokázána tato teorie přiložit dítě ihned po porodu matce, na nahé tělo i nahé miminko?
Všechno začíná před porodem, a porod? To je kapitola sama pro sebe. Jeden z nejdůležitějších momentů vstupu nového života na svět.