9. 5. 2016

den osmý

Nevím, jak u nás v Ostravě, ale tady na Korfu byl opět nádherný den. Včera vzpomínaný spisovatel Durrell řekl, že Korfu je zahrada bohů. Tak tak nějak. Nádherná příroda, modré čisté moře, úžasné hory a skály. Ani dýchat se z té krásy nedá..
Navštívili jsme také zámeček rakouské císařovny Alžběty, zvané Sissi. Krásný výhled na moře i na město Korfu i na břehy nedaleké Albánie.  Řekli byste si, co více si v životě přát. Ale ona sama zde štěstí nenašla. Po smrti syna ani v krásné přírodě nenašla klid, spíše naopak... sama ke svému zámečku na Korfu, ke svému splněnému snu prý řekla, že sny jsou vždy krásnější, pokud o nich jen sníme, než poté, kdy se uskuteční...

Otázky pro filosofy:
Jaké jsou znaky postmoderního světa z hlediska životního cíle? Co nabízí současný svět dítěti? A co na to říkáte vy samotní?

Otázky pro pedagogy:
Jaké známe cíle výuky? A co na to brouk Pytlík?
Omlouvám se dnešní za dnešní  chyby v pravopise, ale ten počítačový přístroj mě dnes neposlouchá, píšu, aniž vidím text...








4 komentáře:

Michal Vach řekl(a)...

Postmoderní svět z hlediska životního cíle. Mluvíme-li o postmoderním člověku, pak by to měl být takový člověk, který si uvědomuje zejména mnohoznačnost, neurčitost, nahodilost a absurditu světa. Postmodernismus označuje také životní styl a pocit, který má převládnout v současné společnosti.
V současné době se dítěti předkládá že je to moderní svět, ale když se nad tím zamyslíme tak je to postmoderní svět. Hodně věcí je nahodilých a je nám stále něco vnucování jak má být.

Lukáš Machura řekl(a)...

Životní cíl z hlediska postmoderního světa je možnost svobodného rozhodování každého člověka. Je nám vnucována svoboda, ale chybí něco pevného, o co se člověk v životě může opřít. Nejvyšší hodnotou v postmoderním světě jsou peníze a hmotné statky a požitky. Vytrácí se ze života duchovno.
Dítěti je v postmoderním světě nabízena zábava (počítače, tablety) místo lásky a porozumění. Rodiče místo aby se dítěti věnovali, tak se honí za penězi, místo aby jim přečetli pohádku nebo šli na procházku do lesa.
Blíží se doba, kdy se o děti budou starat roboti, jako na planetě Solárii v románech I.Asimova (Nahé slunce, Nadace a Země), kde obyvatelé Solárie nedopadli nijak zvlášť dobře.

Lukáš Hudeček řekl(a)...

Mezi znaky postmoderního světa z hlediska životního cíle bych určitě zařadil seberealizaci. Člověk se snaží realizovat své myšlenky, touhy a cíle. Dále bych zařadil individualitu. Každý má svou pravdu, která by měla být tolerována.

Dnešní svět dítěti nabízí mnoho lákadel. Bohužel i negativních a to například drogy. Naopak ubývá rodičovská láska, protože dospělí v této uspěchané době nemají čas. Dítěti tak zaplatí raději několik kroužku, aby bylo o ně postaráno a sami se s nimi vidí minimum času. Dnes už ani rodiče dětem nečtou pohádku, proto je dobrý projekt Celé Česko čte dětem, který jim má připomenout, co dělali jejich rodiče a oni by to měli dělat svým dětem.

Jsme moderní člověk, ale v něčem zůstávám staromódní a to třeba právě ve výchově dětí. Dnešní děti jsou rozmazlené, mají vše na co si ukážou a obyčejné věci jim nejsou dobré. To za mého mládí neexistovalo, já měl radost i z malé prkotiny. Bohužel ani školství už není co bývávalo, když učitel byl něčím výše a žáci k němu vzhlíželi. Dnes ho považuji jako sobě rovnému nebo dokonce se cítí, že jsou více než učitel. Děti by měly začít odpolední vyučování nebo školu v sobotu. To stejné co jejich rodiče. Dneska už mladí lidé, kteří mají za sebou střední či dokonce vysokou školu nejsou samostatní. Zůstávají u rodičů a nehrnou se do samostatného života, protože je to pro ně pohodlné. Neumí si pak vyřídit sami věci na úřadech, vyplnit formuláře apod. Myslím si, že dnešní doba v tomto pohledu není úplně ideální a nejraději bych se vrátil do 80 let minulého století, možná ještě první poloviny let devadesátých.

Eva Brachmanová řekl(a)...

Člověk má za sebou několika tisíciletou cestu, která nebyla vždy jednoduchá...je třeba si uvědomit, že člověk je zodpovědný za člověka a jeho činy. Ve vědě jsme udělali obrovský skok, duševno a duchovno jsme však nechali někde v dáli.
Děti jsou naše budoucnost, ale už jejich dětství je: medializované, konzumní, jedináčkovské,ostrovní, scholarizované a karikované...kam to všechno spěje?
Řekové mají úsloví: "Historia kani kyklo." Historie dělá kruh - neustále se opakuje, trochu se toho obávám, zejména v zájmu dětí