19. 5. 2016

den sedmnáctý

Moc se mi líbí myšlenka, že pohádka je po-hádce.
Když se dobereme ve svých životech k tomu, že jsme po-hádkách, že už není třeba se hádat, přít a tím si i ubližovat, protože jsme si už až takto porozuměli, pak se naše životy stanou pohádkou.
Pohádka je totiž klid, a mír, a dobro zvítězilo.
My jsme dnes sice v hokeji nezvítězili :-(, a chvíli to i zabolelo,
ale jinak vítězíme den co den, pokud zvládáme své životní po-hádky.

Otázky pro filosofy:
Souvisí pohádka s logikou srdce? a s dvojí naivitou? A s chutí žít?
a jaká byla Vaše nejoblíbenější pohádková postava z dětství? 
Uměli byste ji nakreslit? Nakreslíte ji?

Otázka pro pedagogy:
Může být výchova a vzdělávání pohádkou?
Je nějaký alternativní směr výchovy, který Vám jako pohádka připadá?
A co Vaše nejoblíbenější pohádková postava? Nakreslíte mi ji? :-))

4 komentáře:

Lukáš Machura řekl(a)...

Pohádka ukazuje cestu. Že při překonávání obtížných úkolů, strastí a někdy i vlastní smrti (Zlatovláska) lze dojít až na konec cesty a že dobro zvítězí.

Mou nejoblíbenější pohádkovou postavou byl Vojtěch (Divotvorný meč).

Lukáš Hudeček řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Lukáš Hudeček řekl(a)...

S chutí žít určitě pohádka souvisí, hodně často se v nich píše o nesmrtelnosti apod.

Naivita se v nich také objevuje (např. Tři veteráni).
No a o srdci (lásce) je to v pohádce téměř vždy.

Už jsem dříve odpovídal na oblíbenou knížku z dětství a v té se objevoval Neználek a na toho si z dětství pamatuji nejvíce. Nejdou zde vkládat obrázky, ale na postavu Neználka si snad vzpomínám, že měl velký klobouk :-)

Eva Brachmanová řekl(a)...

Jednoznačně spolu souvisí, pro dítě je nejpřirozenějším setkáním s ddobrem a zlem v pohádce. Dobrem je míněna i inteligence, velkorysost, rozum, vynalézavost, obratnost...zlem i nešikovnost, zbabělost, falešnost, pohodlnost, lenost...děti potřebují šťastné konce.
Pohádka souvisí i s dvojí naivitou - některé postavy jsou naivně hloupé(obvykle to s nimi nedopadne), jiné naivně doufají, nerezignují a to jsou ti chrabří chasníci zachraňující princeznu.
Chuť žít je nepřekonatelná síla, kterou v pohádce také vidíme.
Moje nejoblíbenější postava z dětství je asi Rákosníček, mám ráda večerníčky, které namlouvá p. Bohdalová, jsou pohlazením po duši.