2. 5. 2016

Putování - den prvý

Všechno je vždycky poprvé. Tak i my máme dnes první den.
První den na počátku cesty.
Vždy mě napadá, jak zvláštní jsou první dny i tím, že jsou zároveň poslední.
Jak vnímat neustálé počátky a neustálé konce?
Prý věkem - nebo vzděláním? - by člověk měl chápat.
A chápání, takové to zvláštní chápání, se připisuje těm, kdo vychovávají, těm, kdo učí, těm, kdo se "odváží" provázet jiné na jejich cestách.
Svět je vůbec plný odvážlivců.
Patříme mezi ně?
Možná ano. Kdo ví.

Otázky první, dobrodružné: 
Čím je pro Vás výchova?
Je výchovu možné vnínat také jako "nějaké" putování? A pokud ano, putování odkud a kam?




6 komentářů:

Michal Vach řekl(a)...

Čím je pro Vás výchova?
Výchova je pro mě druh učení, vysvětlování nějakých pravidel, mantinelů co můžeme co nemůžeme. V každé společnosti existuje výchova. Jsou to vědomosti předávané z generace na generaci a vývojem upravená. Co bylo výchovou před 2000 lety bráno jako norma, nebo jako zákon, nemusí platit dnes.

Je výchovu možné vnímat také jako "nějaké" putování? A pokud ano, putování odkud a kam?
Některá náboženství berou pozemský život jako pouť a podle toho jak žijí na Zemi se jejich pouť přesouvá mimo Zemi někam. Já osobně neberu život jako pouť, ale něco jako knihu. Každá část mého života má nějakou kapitolu a podkapitolu. Dětství ukončené základní školou, střední škola, práce, vysoká škola. Mohlo by se to brát i jakou pouť, putování od bodu k bodu, takže vlastně mám tu svoji pouť.

Jaroslav Ryšica řekl(a)...

Výchova pro mě znamená příjem a předávání informací, které mají za úkol naučit člověka určitým pravidlům, které požaduje společnost, a která mají být pro společnost pozitivní. Tyto pravidla má každá kultura jiná. Od malička nám tyto informace předávají rodiče, zařízení, které jsme navštěvovaly jako děti, po dosažení patnácti let nám pravidla určují zákony naší republiky. Myslím si, že člověk je vychováván po celý život, jako dospělý je sám schopen poznat, jaká nová pravidla je třeba začít dodržovat. Sám potom tyto pravidla předává svým potomkům. Podle mě je výchova pouť, která začíná zrozením a končí smrtí, nebo možná smrtí nekončí.

K.D. řekl(a)...

Výchova je pro mne vedením a ukazováním cesty, jejímž cílem je co nejlepší využití vlastního potenciálu, nalezení a pochopení sama sebe a svého začlenění do společnosti.
Výchova je putování - od stvoření které se neumí postarat ani samo o sebe po samostatnou bytost spolupracující s ostatními.

Lukáš Hudeček řekl(a)...

Výchova je pro mě součástí života. Člověk se s ní potkává už úvodu svého života, kdy slyší jako miminko, které leze po čtyřech a chce na vše sahat a ochutnat, to nesmíš a na to nesahej. S výchovu se setkáváme během celého života. Ve školce, ve škole, v tanečních a pak pracovním životě. Každý může být vychován jinak. Vše záleží už úvodu života na našich rodičích. Pokud oni výchovu podcení, táhne se to pak s člověkem po celý život. I každé etnikum vychovává jinak. Jinak probíhá výchova u indiánů někde v pralese a u lidí žijících v moderním světě. Bez výchovy by nebyl svět takový, jaký teď je!

Lukáš Machura řekl(a)...

Čím je pro Vás výchova?

Výchova je nedílnou součástí jakéhokoliv života. A tím nemyslím jen život lidský, ale i zvířata vychovávají své mladé. Je to jako koloběh. Rodiče vychovávají své děti a děti, zejména v pubertě, "vychovávají " své rodiče. Partnerský vztah je ve své podstatě také výchovou, nejprve vzájemnou poté vychovávání potomků. Člověk je vychováván celý život.

Je výchovu možné vnímat také jako "nějaké" putování? A pokud ano, putování odkud a kam?
Ano, jak jsem napsal výše, člověka výchova provází celý život. Výchova je cesta, která začíná narozením a končí smrtí.

Eva Brachmanová řekl(a)...

Výchova, tedy její smysl tkví ve vymezení a přijetí osobní odpovědnosti za okruh života přidělený a svěřený vychovateli, ať už jde o pedagoga, či rodiče. Je to velice důležité, ale i náročné poslaní.