Neodpustím si dnes úplně jiné zamyšlení než obvykle. Snad mi to odpustíte. Týká se zítřejšího dne, křesťanského svátku, který mě svou myšlenkou, která je v něm skryta, již léta fascinuje.
Epifanie, neboli
zjevení.
Tři králové jdou k nám, štěstí, zdraví vinšujou nám.
Takový zvláštní svátek. Příchod tří králů, tří mudrců, kteří
se pokloní před Ježíšem - dítětem jako Králi všech Králů, Pánem všech
Pánů.
Tento den je završením adventu, Vánoc, završením příchodu
Spasitele na zem. Je o poznání - ano, to je On.
Je o radosti z toho, že On je. A neví to jen město Bethlehem,
neví to jen ti okolo jesliček, ví to celý svět. Vždyť mudrci přišli zdaleka.
Byli vedeni hvězdou, která je neomylně přivedla až sem, k dítěti v jesličkách,
se kterým zanedlouho budou jeho rodiče prchat do bezpečnějších míst, aby jej
zachránili před nenávistí jiného panovníka, Heroda.
Také my - také nám - bylo dopřáno toto "zjevení."
Víme, že On je. Skláníme se před ním. Zjevení uchvátilo naše srdce a proměnilo
naše životy.
O tomto je křesťanská Slavnost Zjevení Páně, den, kdy vzpomínáme na tři
krále.
Je to o poznání, že tento svět, náš život v něm, má smysl.
Téměř závidím...
Otázky druhé, lednové, na životní smysl zaměřené:
1. Má náš život nějaký smysl?
2. Potřebujeme k němu nějaká taková "zjevení?"
3. Tři králové mají svůj krásný smysl v tříkrálových sbírkách. Některé tradice však původní smysl smývají. Jde o to i v tomto případě?
4. Věříte ve zlidovělou sílu tradic?
Žádné komentáře:
Okomentovat