Svět fackuje tě a tak mu to vrať... zpívá Jarek Nohavica v jedné ze svých písní.
Ha, jsme prý fackováni životem.
Ale prý škoda každé rány, která padne vedle.
Cokoliv nás zraní, poraní, cokoliv nás profackuje, k našemu prý dobru dobré je.
Jak hezky se to říká, jak hezky se to radí, jak hezké to je moudro,
pokud zrovinka neležíte v slzách schouleni pod těmi ranami.
Také to tak vnímáte?
Nejkrásnější však je z těch slzí znovu povstát a dále jít...
Otázky páté lednové:
Každá facka prý letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí. Myslíte si, že je to pravda?
Znamená podle Vás odpustit také zapomenout? Nebo jinak - v čem podle Vás odpuštění vlastně spočívá?
Znáte nějakou pohádku o odpuštění?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat