24. 1. 2017

Co to je?

Hlídala jsem svou malou vnučku. Přiběhla ke mně s nějakou podivnou věcí ve své malé ručce a s věčným, v poslední době neustálým dotazem, který ji asi hooodně baví, se mě zeptala: Co to je? Co to je?
Taková malá podivná krabička. A ještě s podivnějším obrázkem, nějakým jednoduchým jednookým hlavonožcem.
V duchu jsem si položila tutéž otázku, jakou měla ta malá. Co to je?
Neschopná najít odpověď, zeptala jsem se rovněž. Svých dětí.
Jeden z mých synů mi na watsappu, kde máme společnou skupinu, odpověděl, že to je Mimoň. Prý ne mamka mimoň, ale ta postavička.
I tak jsem byla "mimo." I znovu jsem tam na té skupině mých dětí (Bože, kam jsme to dospěli, když už jsou dospělí) sdělila, že to nejde otevřít.
I odpověděl další syn, vlastník té věcičky a otec vnučky, že klidek, že to otevírám marně, neb to nejde, neb to je "jen" nabíječka. A že jsou krabičky, které se prostě neotevírají. Proč taky.
Ach jo.
Jak to nabíjí, čili co to vlastně je, jsem stejně nepochopila...
Ta malá doufám také ne...


Otázky (doufám, že) desáté:
Co děti a internet? Co děti a volný čas? Jak tento "problém" počítačů a techniky a spol. v rukách i v myslích dětí vnímáte vy samotní? Je to problém?

Žádné komentáře: