19. 1. 2017

Perličky

Chodíme po světě, s rukama v kapse, sníme si o samé velké lásce či láskách,
a v té chůzi, v této naší pouti, se neustále setkáváme s druhými lidmi.
Některé dokonce hodnotíme.
Jací jsou, jací nejsou, co umí, co neumí, co dělají nebo co nedělají, co by měli nebo co by neměli dělat, umět (či neumět).
A škatulkujeme. Nezbývá nám některým nic jiného. Musíme. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět... nebo A, B, C, D E, F.... takový je náš svět.
Asi to je k životu hodně důležité.

V naší spíži jsem se potkala s malou myšičkou. Papkala granulky, které jsem tam nachystala. Byla tmavohněděsametová, černý proužek od nosánku až po ocásek, a černými perličkami očí na mě chvíli koukala, než se vytratila. Krásné setkání. Akorát tak trochu na blbém místě.

Máme to tak i v životě, v setkávání s lidmi...


Otázky sedmé, lednové:
Přemýšleli jste někdy, jak a podle čeho vlastně hodnotíte, přemýšlíte o lidech kolem sebe?
Rozumíte lidem? Chápete je?
A co na to myška, která není myší, ale myšicí? (Našla jsem si na netu, že je chráněná. Ale co s ní ve spíži?) P.S. Ty granule, na kterých si pochutnávala, jsou totiž otrávené...

Žádné komentáře: