C´est la vie

Takový je život.
Měli jsme krásná koťátka. Měla jsem z nich velikou radost.
Ale náš dům, naše zahrada je místem, ve kterém se nachází patrně bermudský trojúhelník koťat. Mizí v něm pravidelně, a to ať dělám, co dělám.
Prý nějací dravci. Orlové, káňata či co.
Nebo liška.
Měli jsme těch koťat letos od května do října celkově devět.
Ráno byly, večer už ne.
Večer byly, ráno už ne. Nemizely najednou, ale postupně.
Zhotovila jsem jim domeček z dřevěných krabic u vchodu do našeho domku s tím, že přece jen tady budou v bezpečí. Jenže koťata neuvážete.
Minulé pondělí jsem to ráno, než jsem odešla do práce, viděla ta poslední dvě koťata naposledy. Večer už nebyly.
A tak - čekám. Možná, že se najdou. Možná, že jednoho dne přece jen přijdou. Kočky to tak prý dělávají. Někdy se prý i vracejí.
A naše zahrada bude plná ztracených koťat....

Cést la vie....

Otázky čtvrté: 
1. Jsou ztrácející se koťata součástí paradigmatu Mythos, Logos, Theos nebo Mechanos? Pokud ano, proč?

2. Vzpomínáte? Znáte?:

Kocourku milej, čerte můj,
já pro tebe pláču...

Prosím tě vrať se. Vezmu si tě s sebou.
Co se tě člověk všude nahledá!

Kocourku drahý!
Čerte škaredá.

3. Vzpomínáte si ještě na některá říkadla či básně ze svého dětství? Pokud ano, na která?