31. 10. 2018

bez nadpisu

Tak to tady máme znova.
Vzpomínka. Květiny. Svíčky.
Maminko!!! Vbíhám do kuchyně, ty stojíš u plotny, otáčíš se, usmíváš se...
Maminko!!
Ležíš bezmocná, nemluvíš, neodpovídáš.
Maminko!
Studená v rakvi jako hrob bez svíček a bez květin.

Je to již dlouhých 33 let. A jako kdyby to bylo včera.
Jsi stále se mnou, stále má, stále živá.

Žádné komentáře: