Máme krásný podzimní den.
Slunce dokonce ještě hřeje, sice už jen tak tak, ale přesto ještě ano.
Za chvíli se to přehoupne do sychravých dnů. A přijde chlad a zima.
Někdy se to tak stává i ve vztazích.
Sedím na lavičce na dětském hřišti, a opravdu, je to nenápadná škola života.
Má téměř čtyřletá vnučka si hraje se svým téměř čtyřletým kamarádem. Houpají se, sjíždějí ze skluzavky, smějí se, drží se za ruku a po chvíli na sebe křičí: Bavka?
Nebavka!!!
A kluk skloní hlavu a běží jinam. A holka se rozbrečí a křičí na něj: bavka, bavka!!
Bavíme se, bavíme, neutíkej! Pojď si hrát!
Na světě je krásně.
Jen občas je trochu zima.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat