Smutek a vzpomínky.
Jsme prý bytosti, utkané ze svých smutků a vzpomínek.
Ze smutku, vyvěrající nejen z toho negativního, ale také ze ztráty lásky, kterou je dětství obklopeno.
Složitá to věc.
Jsme svými vzpomínkami a svými smutky.
Pročítala jsem jednou seminární práce svých studentů na téma vzpomínky z dětství a rozbrečela se u toho. Můj tenkrát ani ne jedenáctiletý syn se mě starostlivě zeptal, proč jako brečím, a na mou odpověď, že u těch seminárek, zareagoval: A to tam mají tolik chyb? Ne, ale prožili tolik nepěkných věcí, a mi je to líto, chtěla bych je před tím ochránit...
A ten můj malý rozumbrada mě uzemnil otázkou: A ty myslíš, mami, že by to chtěli? Vždyť by nebyli tím, kým jsou!
K čemu filosofové, stačí děti....
Otázka jedenáctá, možná dotěrná:
Kým jste?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Čím jsem? Jde o velmi obecnou otázku, na kterou asi nejde jednoznačně odpovědět. Můžu zde napsat, že jsem starostlivý otec, věrný manžel, dobrý bratr, hodný syn..., ale teď možná píšu co bych chtěl být a né čím jsem. Pravdu ukáže čas.
Okomentovat