Jsem člověk mýtický. Podléhám iracionalitě. Nepotřebuji rozumové vysvětlení světa. Stačí mi i to ne zcela logicky racionálně podložené.
Je tomu skutečně tak?
Asi ne, protože mě trápí otázka proč.
Údajně Dostojevský prý jednou napsal, že se ptá na všechno, kudy chodí. A že člověk je člověkem, dokud se ptá. Takže to asi požaduje naše ratio.
Nevím, prostě, no.
Ale každý žijeme svůj příběh, svůj mýtus. A ten je tolikrát tak iracionální!!!! Až to bolí...
Otázky sedmé, smutně mýtické:
Je období současného dětství stále ještě obdobím mýtickým?
Jaká byla - je - Vaše oblíbená pohádková postava či hrdina/hrdinka z dětství?
Dokázali byste ji nakreslit nebo jinak ztvárnit? Pokud ano, dokažte :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat