Už jsem na to přišla.
Možná opravdu jsou čarodějky na tomto světě.
Nevidíme je sice pořád a každý den, ale jsou tady s námi, usmívají se či mračí, veselí se nebo zlobí, ale prostě jsou.
Procházejí ranními paprky slunce a výskají si v dešti. Zacházejí s měsícem a lesknou se v noční tmě.
Stojí na křižovatkách našich cest a ukazují směr. Jednou správně, jindy zase schválně opačně - to, aby na světě nebylo vždy jen veselo, ale i smutno, nebo naopak - nejen smutno, ale i veselo.
Čert a čarodějnice aby se v tom vyznaly.
Pokud se však řídíme svým srdcem, nemůžeme zabloudit, říká moudré staroegyptské přísloví.
Proto možná bloudíme pořád..., protože nevíme, kam nás to srdce vede a proč.
Nevidíme je sice pořád a každý den, ale jsou tady s námi, usmívají se či mračí, veselí se nebo zlobí, ale prostě jsou.
Procházejí ranními paprky slunce a výskají si v dešti. Zacházejí s měsícem a lesknou se v noční tmě.
Stojí na křižovatkách našich cest a ukazují směr. Jednou správně, jindy zase schválně opačně - to, aby na světě nebylo vždy jen veselo, ale i smutno, nebo naopak - nejen smutno, ale i veselo.
Čert a čarodějnice aby se v tom vyznaly.
Pokud se však řídíme svým srdcem, nemůžeme zabloudit, říká moudré staroegyptské přísloví.
Proto možná bloudíme pořád..., protože nevíme, kam nás to srdce vede a proč.
Křižovatka srdce prostě někdy zaručeně správné směry neukazuje.
A v tom to všechno je.
Žádné komentáře:
Okomentovat