Nejde to jinak. Myslím na to celý den, aniž chci a nemůžu se té myšlenky zbavit.
Matka, která zabije své dítě. Dítě, které před smrtí mamince - mamince - říká, neboj se, maminko, já ti neumřu.
Taky máte ne pocit, ale - nevím, jak to popsat, hrůzu z toho, co si to dítě prožilo?
Jak věřilo, milovalo, a bylo zabito...
Ani psát o tom nejde, ale ani mlčet ne.
Co takové "létání", co je proti tomu v podstatě toto mé tlachání, proti něčemu takovému, na co chybí slova.
Proti tak kruté a nesmyslné smrti malého dítěte.
Mít tak možnost zachránit jej, potěšit jej.
Ta možnost není.
Kolik asi dětí a lidí jsou v tomto našem "skvělém" světě v podobné situaci?
Je možné něco dělat, nějak pomoci, aby nebylo?
1 komentář:
Dobrý večer,
k tomu není co říct.
Nejde spasit svět.
Mějte se i přesto hezky,
Jarmila
Okomentovat