22. 8. 2008

PRÁZDNINOVÉ POVÍDÁNÍ o LÉTÁNÍ: 23. růžovoučce

Přišla jsem do práce. Vlastně ani nevím, co mne k tomu přimělo, že jsem šla zrovna tam.
Ach jo. A znamenalo to tudíž nečekaný konec prázdninových dnů.
Odevšad to volalo jen - práce, práce, práce!
Utekla jsem domů na zahrádku. Kopřivy v záhonu šalvějí si slastně pobrukovaly, kolem starého drátěného plotu si ostatně vyrostly také. Nůžkami byly upraveny na živý plot - a vypadají překrásně. Návštěvy koukají, co to jsou za zvláštní keře, a ono to jsou kopřivy. Teď dokonce vykvetly.
Seču trávu a odevšad slyším to šumění v mozku - práce, hele, práce! Práce, kam se podívám. Doma, venku, v práci, všude máme práci.
Opustím zahradu a půjdu si uvařit něco dobrého. A na hlavu si dám studený obklad. A na oči brýle.
A svět bude hned růžovoučký a práce slaďoučká a život jako peříčko.
Asi už hodně pálí to sluníčko tam z převysoké dáli... :-)

Žádné komentáře: