Mám ráda svátek dušiček. Působí tajemně a bolestně, a mlhavě s rozžatými svíčkami na hrobech. Pro mě je tento den předzvěstí Vánoc - v této době položené věnce o Vánocích nahradí ty vánoční, a je to vlastně už jen za chvíli.
Jenže je z toho zároveň smutno na duši. Mám na ten hřbitov už i za kým chodit... a ráda bych, aby tomu bylo jinak. Ale věci jsou tak jak jsou a změnit se nedají. Tak jak to říká Poeův havran - nikdy více - never more.
A blbé je, že nikdy nevíme, kdy to never more vlastně je.
A vlastně, vždyť ani není třeba to vědět.
Je pořád. Každý den.
Raději nemyslet. A neměla bych to sem takto psát, abych vás také nerozesmutněla. Protože to by byl pak smutný svět.
A on smutný není a nebude. Never more :-)
Jenže je z toho zároveň smutno na duši. Mám na ten hřbitov už i za kým chodit... a ráda bych, aby tomu bylo jinak. Ale věci jsou tak jak jsou a změnit se nedají. Tak jak to říká Poeův havran - nikdy více - never more.
A blbé je, že nikdy nevíme, kdy to never more vlastně je.
A vlastně, vždyť ani není třeba to vědět.
Je pořád. Každý den.
Raději nemyslet. A neměla bych to sem takto psát, abych vás také nerozesmutněla. Protože to by byl pak smutný svět.
A on smutný není a nebude. Never more :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat