Venku padá sníh a všude je bílo. Naše zahrada změnila náhle svou tvář - je svátečně oděná do bílé čisté barvy. Černé kotě, které toto bílo padající z nebe vidí poprvé, je trošku zmatené. Tlapkama se snaží zachytit padající vločky, chvilkama udiveně kouká, co to, a pak se raději upne na mne a proklouzne do domu, protože tam je teplíčko a z nebe nic divného nepadá (zatím:-)).
Někteří filosofové a myslitelé si mysleli, že tak podobně "bílo" to je i s dítětem, přicházejícím na svět. Jeho duše je tabula rasa, nedotčená, nepopsaná deska. Teprve výchova se zapisuje a vrývá rýhy do původní desky, a teprve výchovou se utváří povaha člověka. Ten, kdo vychovává, má takovou moc, že z bílé udělá šedou, černou, a možná i jinou barvu, že člověka v podstatě zformuje. Uplácne jej do nějaké základní podoby a životní osudy již pak na tu danou formu dále jen působí.
Dnes už víme, že tomu tak zcela a úplně není. Nebo ano?
Otázka č. 3 hlavní: Jak to vlastně s výchovou je? Jak je dnes chápána?
Otázka č. 3 vedlejší: Znáte nějaká jména těch lidí, kteří se tímto zabývali? A víte jak?
Otázka č. 3 trošku mimo - vedlejší: A co kočky - koťata, mají si kde hrát? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat