22. 11. 2008

První krůčky na začátku

Říkáme - začátek.
Něco začíná, něco, co předtím ještě nebylo. Věci, setkávání, vztahy - ty někdy začínají. A začátky bývají - ale zase jen někdy, neplatí to pro všechny, - hezké a plné čekání na to, co přijde. Plné nadějí.
Ale po čase už nebýváme v počátcích. Když něco začíná, tak se něco počíná, ale postupem času se již něco děje. Někdy už jen setrvačností, někdy už jen tak nějak samo sebou, vlastně kolikrát už pak ani nevíme jak. A někdy to všechno tak nějak zevšední, zkaždodenní, stává se normálním a běžným, někdy až otravným tak, že zapomeneme na ten počáteční začátek -
tedy na tu dobu, kdy to vše bylo ještě hezké, plné očekávání a nadějné.
Je tedy třeba "nenechat se otrávit" a vracet se někdy k těm počátkům, kdy vše začínalo. Obnovovat v sobě ty počáteční pocity a sami sebe někdy vracet ve svém životě na ty začátky, kde věci budoucí byly v našem očekávání ještě tak pěkné a hezké.
Nenechme se tedy otrávit ani našimi prvními otázkami... stejně jako ani ničím jiným v životě. Buďme vždy a ve všem jakoby neustále na začátku...

Otázka 2. hlavní: Kdy a jak si myslíte, že měla či mohla mít své počátky pedagogika?
Otázka 2. vedlejší: Znáte nějaké jméno, které by mohlo stát "na počátku" pedagogiky?

Žádné komentáře: