29. 12. 2008

Hlava poplantaná

Jela jsem v poslední pracovní den před Vánocemi trolejbusem do práce a potkala se tam se sousedkou z ulice, ve které bydlím. Předesílám, že té paní je 86 let.
"Kaj jeděš, děvucho? Do roboty?" zeptala se. Přikývla jsem. A taky se spíše ze slušnosti zeptala, jak se má ona a kam že tak brzy (bylo něco kolem sedmé hodiny ráno) vlastně jede.
"Tož, jedu do Kauflandu cosi nakupiť. To viš, rano jsem vstala, tak kolem pul pate, nakrmila kraliky, nasypala zrni a vodu dala kuram, zatopila v tym pecu, bo ustredni něfunguje, vyčistila kotel, narubala par kusku dřeva, zadělala na cukrovi, bo išče všecko němam, a teď honem nakupiť, bo rano tam tych ludi ešce moc něni, kolem pul devate budu doma, bo robota něpočka..."
Seděla jsem jak zařezaná. Ta paní za jedno krátké ráno udělá a stihne více práce než já za celý týden! A to mi je skoro o polovinu méně... a to jsem prý i pracovitá :-)
"No a já v Přivoze vystupuji, půjdu na tramvaj a jedu do Mariánek" - špitla jsem.
Udiveně se na mě zadívala a řekla:
"Ale dyť sediš ve stopětce!"
Chvíli jsem usilovně zapřemýšlela, proč jí to vadí, než mi došlo, že ta 105 jede jiným směrem. Jak jsem se na té zastávce zamyslela, nastoupila jsem do jiného trolejbusu, aniž jsem přemýšlela.
"To víte, to tím věkem, už jsem celá poplantaná" a zasmála jsem se.
"Ja, ja," kývla chápavě ta stará žena a soucitně na mě pohlédla.
Tak vám přeji, čtenářům těchto řádků, - a sobě vlastně taky - tolik elánu a síly a životního optimismu, jaký má ta 86letá paní...,
aby nám práce odsejpala sama sebou...sobě si
a hlava aby nikdy nebyla poplantaná,
jen stále čilá a zdravá :-)

Žádné komentáře: