Takže nás čekají předposlední otázky naší pouti.

Je to takové zvláštní být na konci cesty - povzbudivé na tom je, že vlastně žádné konce nikdy nejsou, jsou jen pouhé zdání, ani žádné cesty a poutě nekončí, - jen se proměňují v jiné nebo pokračují jinak či jinými směry...

Někdy je hrozně těžké si to uvědomit. Ve chvílích, kdy něco končí obvykle nevnímáme, že také něco začíná. A někdy je docela nepředstavitelné si to třeba jen trošku připustit.

Těším se na vaše poutě - ty reálné, za které získáte zápočet. Jen teď přemýšlím, jaké otázky dát téměř na závěr... co by se tak nejvíce hodilo? Hmm.

Tak tedy:

Otázka č. 23 hlavní: Jakým dítětem jste byli? Dokázali byste popsat sami sebe jako dítě?
Otázka č. 23 vedlejší: vzpomínáte si na svou nejmilejší hračku z dětství?
Otázka č. 23 mimo-vedlejší: Dokázali byste tu nejmilejší hračku nakreslit?